divnosvěty

inspirace je zrádná. přijde a odejde a někdy je těžké ji chytit. často ji zaregistruju, jak kolem mě tančí, když se snažím učit, pracovat nebo uklízet. zoufale na ní zírám a vím, že ji zas nechám uletět a ještě nic neudělám. někdy jí vábím na hudbu. svou divnohudbu. vesni, kačkala, načeva a penseé, někdy do toho křičí i pan baumaxa a midi lidi. a proč ne, žiju takovej trochu divnoživot. v kostele, od sklepa po kůr. v divnovztazích, které nápadně připomínají lásku až za hrob a vlastně jde spíš o symbiózu. s tetovacím strojkem tetuju divnověci.jednorožce v nervových buňkách a matku země. a někde tam uvnitř soustředěně sedím a maluju. ve svém snovém světě lítám se štětcem v ruce a maluju po všem. domech. stolech. lidech. co na tom, že v realitě se k tomu sotva dostanu.

divný
divá
div
divák
divizna

divím se
světu
že se diví
když
je ticho
zhasnout světla
a diváci odcházejí ze sálu
a přitom se dovnitř tlačí další
ještě jedno představení
ne?
každý hledáme div