neboj se a věř

ticho čimického háje
až tam, kde se zastavil čas
vidím tě
a mezi domy slyším tvůj dětský smích
jako by byl celé ty roky uvězněn
ve smyčce
která se uzavírá
vede mě domů jako beránka
co se zatoulal v kopcích
loukách
polích
cítám tvůj dotek na fasádách domů
chci se jich dotknout a přivolat tě
říct, že všechno je dobrý
že jsem se vrátila
že nejsem podle tvých představ, ale to nevadí
že jinakost nebolí a z chyb se nestřílí
že bolesti se nemusíme vyhýbat a nemusíme se v ní koupat
žes měla zůstat doma
mezi šeříky