bez zbraně

Stojí uprostřed ukřičených dětských hřišť

Kolektivní vzpomínka na bezstarostné zrození

Batolata, kterým někdo vytrhl 

kyblíček z ruky a zmizel v Davu

vykulené z kukly, okradené

nezmáhající se na protest

Vteřinu před Velkým pláčem

Nekonečná vteřina

Sbírají sílu, nabírají vzduch do plic,

barví tváře a zatínají pěsti

ale v očích stále ten naivní výraz,

co nechce uvěřit světu, že by mohl být tak

Bez citu

Opírají se o urostlé kmeny stromů ve veřejných parcích

Kolektivní vzpomínka na přirozenost v záplavě umělé inteligence
Milenci ukrývající se před vševidoucím šerem 

podzimních dešťů, 

kteří jsou náhle oslněni

reflektory nečekaných návratů

Vteřina před otevřením očí

odtržením rtů a znovuodění nahých duší,

jejichž melodie splývá s těžkým tichem viny

odmítající uvěřit, že je tma neskryje ve své nekonečné náruči

Dokud světla nezhasnou

Hledí zpříma do hlavně s rukama vysoko nad hlavou

Kolektivní vzpomínka na mír uprostřed ohlušujícího válečného pokřiku

Váleční veteráni, které někdo vrátil na frontu

vteřinu před nárazem kulky přímo do spánku

nekonečná vteřina před koncem

a přesto za zavřenými víčky neztrácejí naději

v zítřek, který pozvedne jejich těla a 

Místo pohřbu uspořádá velkolepou oslavu

“Zde leží básně, které 

Bez zbraně toužily

Bránit se bezbrannosti”

Vraťe básním jejich zbraně!

Vraťte básníkům jejich světy!

Vraťe světu jeho básně!