ONA/ON/ONY

mlhavé ráno se drze rozvaluje v právě načechraných peřinách
voní vlhkou trávou a přezrálýma ostružinama, které už nikdo nesbírá
voní stýskáním a loučením
mává zmačkaným šátkem výtáhnutým zkřehlými prsty z kapsy včerejších džínů
ode.vzdává se v naději
že zítřek triumfálně najde něco, co včerejšek pohrdavě zahodil

ONA
válí sudy sama ve své královsky velké posteli
sní o zvonivém smíchu, který nahradí trýznivý zvuk budíku
jednou pro vždy
prsty jako dirigentskou hůlkou krade slova rozverným písníčkářům a maluje je do větru
vytančí ven a po špičkách se ladně proplétá drobnými kvítky
jejich palčivá vůně se zařezává do všech pórů a usazuje kdesi mezi očima
jako kulka, jako bolestivě nádherné vysvobození
fialová bolest, kulatá a ostrá, v hedvábném převleku nevinnosti se vplíží až na roz-
hraní
její omamnou esenci si odnáší
domů
do peřin
do kapes
dokonce

ON
fascinovaně si prohlíží létem sešlé prachově fialové kvítky
pokradmu předčasně unesené z levandulových lánů
hrdě vystavené ve výkladní skříni obyčejných životů upracované střední třídy
znásilněné, zotročené, přemluvené
aby položily svou krásu na oltář všedních dnů
aby se vzdaly své vůně ve prospěch vyššího dobra
 
A ONY
tiše souhlasí, protože ortel už někdo dávno vynesl
smířit se, věřit v dobrovolnost, je snažší než protestovat a
snažit se slepit, co je dávno nevratně oddělené a chřadnout
pro nepolapitelnou vzpomínku na nekonečný lán
který se ztrácí v mlhavém ránu
a netušit
že ten lán už dávno někdo sklidil
a roznesl vůni do podzimních
domovů
do peřin
do kapes
dopisů
do setkání
do úsměvů
do mlhy
do krátkých dnů a ve prospěch vyššího
dobra

PROTO JSI VYKVETLA