pa.chTění

Chtěla jsem malovat
v ruce třímám suchý štětec
a přede mnou je prázdné plátno
co škemrá
o co?
abych z něj udělala mistrovské dílo?
abych ho nechala minimalisticky nicneříkajícím?
postmoderním?
jednoduchým?
tajemným?

Chtěla jsem číst
kolem mě prádelní koše plné literatury
žádnou z nich číst nemusím
a tak si můžu vybrat
mezi zavrženými klasiky
smutnými básníky
budovatelskou prózou
a návodem, jak renovovat starou stoličku
a ušít áčkovou sukni (tu s puntíkama, pamatuješ?)

Chtěla jsem utrácet
koupit si kytku zalitou do plexiskla
ty krásný červený kecky
bundu ve který neumrznu ani v tom největším mrazu
kopec tenkejch lajnerů a barevný skicáky
dárky všem mým blízkejm a vzdálenejm

Chtěla jsem se procházet
po děsivě prázdných betonových ulicích
po malebných uličkách a kočičích hlavách
boso v mokré trávě
objevovat opuštěný domy
kouzelný knížky v zapadlých antikvariátech
gramofonový desky, co si doma pustím s hrnkem horkýho kafe a nohama v teple

chtěla jsem to všechno dělat s Tebou

vedle Tebe

pro Tebe

protože bez Tebe to nevoní

nevoní radostí
nevoní jarem
nevoní nadějí

nevoní dětským smíchem - tím naivním a bezbranným

bez Tebe je to jen pa-ch-tění, které ač naplněné skutky, ničím víc než chtěním není