růžový světy

po špičkách kráčíš čerstvým sněhem
jdeš boso a trochu to studí
     kolem je ticho a otisky tvých prstů
ničí mistrovský obraz malovaný do šedivých záhybů
noční scenérie hříšného města
                                                 Pražského
bolehlavu po probdělé noci
touláš se a boty ti dávno odnesl vítr
                    nechceš slyšet svý vlastní kroky jak se rozléhají
a tak ti to vlastně nevadí
jsou těžký a tvoje silueta tě pronásleduje
             jako krvelačný sněhulák
chceš se jí zbavit, setřást jí
jako pohledy mužů když stojíš u baru v přeplněném
po dni ku-
                 lattém se opíjíš
do hipsterské němoty osamocených duší
a pyšníš se cejchem intelektuální bonity
věříš, že chytré řeči zachrání to
co je dávno ztraceno
zvrátí hnilobné procesy
zasadí nové lesy, louky, lány
                                                 lásky
doufáš, že zbytky tvého barevného vidění
                           okoření svět

rozmáchni se štětcem a přemaluj svět na růžovo!