chybění

Co Ti chybí? Co mi chybí? Co nám chybí? rýpavé věty, co slýcháme napříč všemi světy. chybí mi osoba, kterou jsem......kterou jsem měla být už před stvořením světa. chybí ti láska a spojení. spojení s lidma, co nemaj ty správný linky. chybí nám nahota. neschovali jsme se jen za fíkovej list, schovali jsme se za zrcadla, který odrážej jen naše vlastni obrazy. a pak se těžko miluje to fádní a nudné, stále stejné. a tak to měníme, jen pro to narušení stereotypu. pro změnu. a do svého skleněného domečku cpem pěkný věci. ne že by nám dělaly radost, ale ve všech těch odrazech se násobí. jako boží požehnání. bože dej! dej mi víc. víc věcí. víc peněz, za který nakupujem víc věcí. víc kontaktů, díky kterým máme víc příležitostí vydělat víc peněz na víc věcí. a pak se topíme. a třeba nám ty věci jednou úplně zabrání ve výhledu. donutí nás zvednout oči nahoru. víš, co tam uvidíš? všechnu tu krásu, která je opravdová i když ji nemůžeš vlastnit. laskavé úsměvy, hořící západy, malby ze zbytků po večeři, inspirující lidé, ostré obrysy, bolest.... i ta je krásná. a když budeš dost zaujatý všemi těmi obrazy, zjistíš, že zrcadla se roztápěj. lítáš prostorem a nevadí ti, že seš tak trochu nekrytej a zranitelnej. a tam začíná život. a že ti pořád něco chybí? no jasně, ale to je to požehnání. chybění tě nutí hledat, hledání vzbuzuje zvědavost, zvědavost zájem, zájem lásku a to všechno s tebou hýbe. kupředu. nahoru. smiř se s chyběním. udělej z něj kámoše a vem ho na výlet! teď!!!!