do.volené čmárání

Mám volno. ne že bych si ho po těch pár měsících zasloužila, ale přeci. pravda, byla to taková z nouze ctnost, přesto jsem si nemohla vybrat lépe. venku je ten nejkrásnější podzim, tak trochu štípe do tváří, tak trochu ochlazuje ruce a tak trochu září. já se každý den navíc nořím do svého světa tvoření, především se strojkem v ruce.

mám obrovský štěstí. nejen, že lidi chtějí kérky. oni chtějí moje kérky. nechávají mě divočit a vyžívat se.

první návštěva byla moc milá, ač předem neznámá. byla jsem nadšená, když přišel kluk, kterého prostě od pohledu musíte mít rádi. tyhle hodiny s ním byly plné trpělivosti, odhodlání, smíchu a vděku. jsem moc ráda, že se uskutečnilo. kérka byla tak trochu o hudbě, Tátovi a nových začátcích.

druhá návštěva přijela z daleka. z mého milovaného města, z mé bývalé školy. přivezla s sebou svůj specifický srdečný smysl pro humor, kopec smíchu i novinky z prostředí, ve kterém jsem prožila kus života. bylo to veselé i nostalgické a dělalo mi radost ji ozdobit touhle kráskou.

třetí návštěva byla taky tak trochu nostalgická. majitelku téhle kočičandy znám už od gymplu a vlastně je pořád stejná. přináší s sebou klid, stabilitu i vzpomínky. kromě toho, že je kočičí máma (dvě živé a pár dalších na kůži) je stylová, krásná, milá a mám s ní vždycky pocit, že svět se sice točí, ale některé věci zůstávají stejné.

díky vám všem, co se dobrovolně nabízíte a přicházíte s dary, milými slovy a povzbuzením. moc ráda s vámi trávím čas ♥