neboj se a věř
tahle věta se mi honila hlavou, když jsem s batohem nastupovala do regiojetu s tím, že opět a znovu zkusím žít ve své milované Praze. v ruce jsem měla číslo na budoucí spolubydlící a odmítavý mail z vysněné práce. neměla jsem nic. jen Boha vedle sebe a naprosto nelogicky jsem se rozhodla do toho jít. nechtěla jsem být v Praze jen tak, sedět hodiny u kasy a opakovat přiblblý fráze. prostě mě tam něco táhlo a tak jsem zavřela oči a skočila. strašně jsem se bála, že za pár týdnů budu doma, s pláčem a bez peněz. jako včera si pamatuju, když jsem ležela sama na staré válendě svého nového domova, koukala z okna a říkala si "co jsem to sakra zas vyvedla?!" v tu chvíli mě víra opustila a já neměla chuť ani sílu hledat práci a začínat znova. ležela jsem tam takhle několik hodin a pak jsem se rozhodla, že se musím vzchopit, bůh mě sem poslal a určitě je pro mě nějaké místo už dávno připravené, jen ho najít. zvedla jsem hlavu a viděla, že mi zvoní telefon. říkejte si tomu blbá náhoda nebo haluz, pro mě to to byla odpověď. volala mi moje současná vedoucí, jestli bych u nich nechtěla pracovat. druhý den už jsem měla v ruce smlouvu a tudíž i práci.
o pár měsíců později jsem tady, na stole mi přibylo pár papírů, protože ze mě kolektivním hlasováním udělali vedoucí, na mailu mám jízdenku na zápis na svou vysněnou školu a v ruce klíče od vysněného budoucího domova. sny se plní a já se nestíhám divit. jediné, co ve mě přetrvává je pocit, že si to vážně, ale vážně nezasloužím. nechci znít přehnaně skromně, jen si uvědomuju, že pro všechny tyhle věci jsem nemusela udělat nic jiného, než důvěřovat Bohu, že se o mě postará a já se tak můžu místo stresování se životním koloběhem zabývat věcmi, které mají opravdovou váhu pro můj život. a taky můžu snít boží sny, které jsou mnohem větší než ty moje. Bůh totiž nemá problém zajistit všechno, po čem toužíme, pokud to má smysl. za ty měsíce jsem si uvědomila, že pro mě bylo mnohem větším požehnáním to, co jsem prožila než to, co jsem dostala. ocitla jsem se v úžasném pracovním týmu, ve kterém mají stejné hodnoty, dokážou se navzájem přijímat se všemi rozdílnostmi a podporovat jak pracovně tak lidsky. na bytě jsem se setkala s lidmi, kteří jsou laskaví a pečující a se kterými nebyla nouze o zábavu i hluboké rozhovory. nikdy jsem tam nebyla sama. během přijímaček jsem se setkala s lidmi, které jsem dlouhý čas neviděla a bylo to neskutečně obohacující. vím, že i já jsem pro ně byla vítanou návštěvou a cítila jsem se tak. pokaždé. na přijímačkách jsem potkala úžasné a inspirativní lidi. a jak už jsem psala minule. mohla jsem vystrojit jednu veselku a počmárat lidi, kteří jsou mému srdci blízcí. prague pride pro mě byl, jak už jsem psala, jedním velkým duhovým klubkem lásky a obohacení.
to všechno neberu jako samozřejmost. jsou to malé krůčky k bohu, které mi pomáhají tohle všechno zažívat, nic víc a každý může udělat aspoň jeden. je to začátek cesty k němu. cesty na které leží víc, než si dokážeme představit. těším se, co mě potká dál. těším se, co potká vás!
o pár měsíců později jsem tady, na stole mi přibylo pár papírů, protože ze mě kolektivním hlasováním udělali vedoucí, na mailu mám jízdenku na zápis na svou vysněnou školu a v ruce klíče od vysněného budoucího domova. sny se plní a já se nestíhám divit. jediné, co ve mě přetrvává je pocit, že si to vážně, ale vážně nezasloužím. nechci znít přehnaně skromně, jen si uvědomuju, že pro všechny tyhle věci jsem nemusela udělat nic jiného, než důvěřovat Bohu, že se o mě postará a já se tak můžu místo stresování se životním koloběhem zabývat věcmi, které mají opravdovou váhu pro můj život. a taky můžu snít boží sny, které jsou mnohem větší než ty moje. Bůh totiž nemá problém zajistit všechno, po čem toužíme, pokud to má smysl. za ty měsíce jsem si uvědomila, že pro mě bylo mnohem větším požehnáním to, co jsem prožila než to, co jsem dostala. ocitla jsem se v úžasném pracovním týmu, ve kterém mají stejné hodnoty, dokážou se navzájem přijímat se všemi rozdílnostmi a podporovat jak pracovně tak lidsky. na bytě jsem se setkala s lidmi, kteří jsou laskaví a pečující a se kterými nebyla nouze o zábavu i hluboké rozhovory. nikdy jsem tam nebyla sama. během přijímaček jsem se setkala s lidmi, které jsem dlouhý čas neviděla a bylo to neskutečně obohacující. vím, že i já jsem pro ně byla vítanou návštěvou a cítila jsem se tak. pokaždé. na přijímačkách jsem potkala úžasné a inspirativní lidi. a jak už jsem psala minule. mohla jsem vystrojit jednu veselku a počmárat lidi, kteří jsou mému srdci blízcí. prague pride pro mě byl, jak už jsem psala, jedním velkým duhovým klubkem lásky a obohacení.
to všechno neberu jako samozřejmost. jsou to malé krůčky k bohu, které mi pomáhají tohle všechno zažívat, nic víc a každý může udělat aspoň jeden. je to začátek cesty k němu. cesty na které leží víc, než si dokážeme představit. těším se, co mě potká dál. těším se, co potká vás!
Komentáře
Okomentovat