jazyky

Gender je jazyk. To, co chci říct je trochu nepochopitelné pro některé a nepřijatelné pro jiné. V církvi nás učili, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a s tím jdou ruku v ruce i typické projevy toho kterého pohlaví. Ženy jsou křehké, jemné a něžné, muži silní, stateční a nikdy nepláčou. Nicméně je to často jinak a radikálové se bouří proti výměně rolí. Podle mě jsou to jen dvě strany jedné mince. Každý jsme schopni prožívat všechny emoce a projevovat je všemi možnými způsoby. Problém je, že svět by byl jedním velkým chaosem, kdyby byly věci nepředvídatelné, kdyby neexistovaly role a sociální scénáře, kdyby lidé nemluvili jazykem, kterému rozumí. A takovým jazykem je i gender, tolik skloňované slovo posledních let. Nemluvíme jen slovy, ale vším, co děláme, jak chodíme, usmíváme se, oblékáme se. Dáváme tím světu najevo, do jaké kategorie nás má zařadit, aniž by se musel příliš snažit nás poznat, stačí to k tomu, aby nás někdo pustil sednout v tramvaji nebo nám podržel dveře. Projev respektu k něžnému pohlaví, ne k člověku. Je to vlastně docela biologické, zajišťuje to úspěšnou reprodukci a je to stejné jako pestré zbarvení známé ze zvířecí říše. Proč se tím tedy nechváváme tolik ovlivňovat: Máme tolik nástrojů, které zajišťují úspěšnou reprodukci, tolik jistot a bezpečí, že se nám znaky, které nás měly chránit stávají zbraní, která se obrací proti nám. Nesmyslně ji používáme jako ostrý nůž, kterým bodáme do vlastních řad a působíme nevratná zranění. Co mělo budovat je teď nebezpečné. Myslím, že v tomhle současném světě měl vyučovat i jazyk sociální. Ať si každý uvědomí, co je užitečné a co je jen sociální konstrukt. Ať každý ví, co komunikuje, když ležérně pohodí hlavou nebo překříží nohy a co to vlastně říká o něm. Jsme inteligentní bytosti, tak přemýšlejme nad důvody a důsledky našeho chování. Rovnováhu mého světa nenaruší něžní muži co si dávaj nohu přes nohu ani drsné ženy se šroubovákem v ruce...