blízká setkání lidského druhu

uplynulé dny byly hektické a zároveň poklidné, plné odpočinku i setkání a akcí. chci se podělit o pár momentů, které dělají můj život barevnějším. jsem vděčná Tátovi, za talenty, který mi dal. jen díky němu můžu zažívat tak milá setkání se strojkem v ruce, jako tento víkend. setkejte se s nimi. alespoň v řádcích a obrázcích....

              Setkání první             

                  měli jste někdy v životě někoho s naprosto komplementárním vkusem? pokud ne, půjčím vám Káju! to, že se jí líbí věci naprosto opačné má své výhody, kromě toho, že mi často láskyplně přenechává látky, které z nepochopitelných důvodů má i když se jí zrovna dvakrát nelíbí, si vybírá kérky, které já považuju za nepovedené náčrtky. skvěle to ukazuje na to, že každé umění má své fanoušky a nic v umění není dobře nebo špatně. miluju ji ale i proto, jak je vždycky plná nápadů, energie, ochoty pomáhat lidem, rozdává úsměvy na všechny strany i když jí není do smíchu a všechno, do čeho se pustí má úspěch. fandím jí a jsem ráda, že můžu být občasnou zastávkou na její cestě! 

         Setkání druhé           

             
       tetovat vlastní mámu je tak trochu výplod bujné fantazie, co? máma mě má ráda, vždycky mě podporovala a tak se tak trochu nechala ukecat a tak trochu byla zvědavá, jak moc to bolí. takže si vzala flašku ferneta (uznávám, bylo tam hodně na dně) a šla do toho. nemiluju ji jen proto, že jde do všech mých výmyslů, pomáhá mi se všemi bláznivinami, i když jí často tečou nervy (a to je flegmatik, největší co znám!), miluju ji proto, jak silná je. někdy mlčení a trpělivost stojí tu největší námahu. díky mámo!

                        Setkání třetí          

                  znáš ten pocit, když seš s někým po sto letech a myslíš si, že už ho skoro neznáš, a pak se vidíte a uvědomíš si, že jste to pořád vy, takoví jako kdysi a pořád se máte stejně rádi? já jo! trvalo mu dlouhá léta, než jsem ho začala brát vážně a další spoustu času než jsem ho začala mít ráda opravdově a upřímně, od té doby jsme toho zažili spoustu. dlouhé večery a noci v autě s hudbou tak hlasitou, že jsme neslyšeli ani své vlastní myšlenky, jeli jsme vstříc ničemu a nevadilo nám to. ticho mezi námi říkalo víc než tisíc slov, znali jsme každou svou myšlenku aniž bychom o tom kdy pořádně mluvili. vždycky byl tolik milující, ochranitelský,  rozhodný a pevný. vždycky byl oporou. vždycky byl mnohem dospělejší než by kdokoli čekal. vždycky mě mrzelo, že více lidí nevidí to, co já. jeho laskavost a výjimečnost. a tak jsem moc ráda, že jsem mu mohla vytetovat to, jak ho vidím, častokrát byl mým jediným sluncem, snad to teď uvidí i všichni ostatní!

                     Setkání čtvrté          

                poslední setkání bylo nejvíc inspirativní. nedávno jsem tetovala jí, milující, pečující, pokornou a neskonale kreativní fotografku, dnes jejího muže, silného, rozhodného vedoucího církve, který nad věcmi přemýšlí velmi lidským způsobem. nejen, že pro mě osobně je setkání s nimi zásadní už několik let, ale taky mě baví pozorovat tu dynamiku mezi nimi. mezi řádky, které jim tetuju se zájmem sleduju jak starostlivě se k sobě chovají, jak se dokážou povzbuzovat a utěšovat, jak dobře se znají a jak jim na sobě záleží. vím, že jde jen o tetování, ale je to takový mini příklad těžkých chvil, a tak můžu na chvíli nahlédnout po povrch jejich vztahu a musím říct, že pro mě jsou takové momenty moc cenné a inspirující. jsem si jistá, že svým jedinečným vztahem budou příkladem spoustě lidem a já můžu říct, že jsem opravdu čím dál tím radši, že je znám.

Moc se těším na další setkání

s ♡ Míš