jak můžeš existovat jako takovej exot?

Mám za sebou první přijímačkovej pohovor. Bylo to supr. Myslím, že přijímačky by měly probíhat na chodbě. Tam člověk nejvíc pozná, jací lidi vážně jsou. Jak zvládaj stres. Jak mluví. Jak navazují kontakty. "A všimli jste si kam si který lidi sedaj?" klasik měl opět pravdu. Samotnej pomohovor byl cool. Po pohledu na moje ruce a krátkém prozkoumání mého životopisu řekli vlastně celou motivaci sami a nezapomněli se podivit, jak můžu být tak free a volnomyšlenkářská tetující křesťanka s láskou k homosexuálům. Nechápali, jak můžu působit tak konzistentně. Nechápali, jak jsem se z toho mohla nezbláznit. Mohla. Nechápala jsem, proč je to tak divný. V mojem životě neexistují škatulky. Není to výsledek nekonečné rebelie. Je to proces chápání smyslu každé z nich a vědomé rozhodnutí v nich nebýt. Aspoň ne tak úplně. Aby bylo jasno, naprosto je chápu, většinu z těch, který se mě týkaj a respektuju je. Respektuju lidi, kteří je k životu potřebujou a pracuju s nima. Jsou situace, kdy jsou naprosto užitečný, šetří čas, energii i vztahy a někdy i zachtraňujou život. Často je to ale i naopak. Proto si vybírám, kdy je použít a kdy radši ne. Stejně jako všechno ostatní v životě, je musíme umět používat k tomu, aby nám pomáhaly, ne škodily. Přála bych si žít ve světě, kdy lidi nebudou líný nad tím přemýšlet. Kde lidi nebudou lpět na starejch strukturách, ale budou chtít pro všechny jen to nejlepší. Kde lidi budou svobodní. Protože to jde. Protože tak to má bejt. Copak nám ubližuje, že kluci nosej sukně a řasenky a holky odmítaj  rodit jak na běžícím pásu? Ničí to naše osobní hodnoty? Možná potřebujem víc tohohle ;-)